Je osmého října roku 2020 cca půl čtvrté odpoledne, venku je krásné sychravé podzimní počasí zalité sluncem i když trochu chladno. Po celodenním pracovním shonu již relativně v klidu popíjím třetí kávu, sedím v křesle u svého počítače, čekám na zahájení online vysílání z tiskové konference po dalším jednání vlády a začínám přemítat... Jak to vlastně celé začalo? Jak to vzniklo? Jak dlouho se s tím vším ještě budeme všichni muset potýkat?
Několik dní zpátky, když už bylo jasné že se situace ohledně denního přírůstku nakažených výrazně zhoršuje, jsem svým kolegům do společného hangoutu s trochou nadsázky psal opatření, která podle mne budou další pátek uvedena v platnost. Zákaz shromažďování, povinnost roušek ve venkovních prostorech, zákaz všech kulturních a sportovních akcí, otevření restaurací maximálně do 20:00 hod. a uzavření druhého stupně základních škol. Kolegové v legraci komentovali mé odhady tak, že si myslí, že jsem panu ministrovi prymulovi snad na pátek dělal návrh letáků s novými opatřeními... :) Bylo by to úsměvné i nyní, kdyby se během mého psaní již nespustilo online vysílání a pan ministr právě téměř všechny moje dohady nepotvrdil.
Nechci se tu úplně zabývat řešením toho, jestli jsou nová opatření nutná nebo nezbytná, jestli celá koronavirová pandemie není pouze uměle vykonstruovanou záležitostí, že každoroční chřipky zabíjejí daleko více lídí, atd., atd. Těch sporných otázek je opravdu veliké množství a já si myslím, že pokud se někdo alespoň trochu zajímá o světové i domácí dění, určitě si dokáže udělat svůj vlastní názor.
Pravdou je, že po jarním vyhlášením nouzového stavu a následného lockdownu mě stejně jako asi všechny trochu zachvátila panika, strach a pochybnosti. Nicméně musím přiznat, že se mě první uzavření ekonomiky po pracovní stránce prakticky nedotklo. Měl jsem tolik předem domluvených zakázek a grafických prací, že jsem byl možná i trochu rád, že se vše uzavřelo, protože jsem měl aspoň možnost odškrtnou několik řádek ze svého nekonečného to do listu. Na druhou stranu je pravda, že během prvních cca měsíce a půl pandemie bylo opravdu nezvyklé až strašidelné, že najednou nezvonil telefon, nechodily e-maily a nechodili zákazníci. Za celou tu dobu mi přišlo pouze pět nových zakázek. Což je dejme tomu desetina toho, co normálně. Kdybych neměl domluvené již dříve zmiňované zakázky, asi by vzniklá situace nebyla úplně jednoduchá. Zajímavé rovněž bylo, že od vyhlášení lockdownu jako kdyby někdo mávnul kouzelným proutkem a z ničeho nic přestaly chodit peníze na účet. Lidé a firmy ze samozřejmě pohopitelných důvodů přestaly platit faktury. Najednou i zákazníci s výbornou platební morálkou měli klidně i čtrnáct dní nebo měsíc faktury po splatnosti ve chvíli, kdy já samozřejmě musel dál platit své pravidelné i nepravidelné životní náklady. Nejhorší pro mne ale asi bylo pozorovat, jak silně dopadla opatření na některé mé zákazníky, přátele a rodinu. Občas jsem si říkal, kolik z nich asi pandemii po ekonomické stránce nezvládne a bude muset uzavřít svou živnost, své podnikání, svou firmu. To už by se mě dotklo podstatně znatelněji, jelikož na fungování svých zákazníků a na příliv nových zakázek od nich jsem existenčně závislý. Snažil jsem se jim pomoci alespoň tak, jak jsem mohl. Ani jednomu z nich jsem po celou dobu nepřipomněl fakturu po splatnosti, ptal jsem se jich e-maily, jak jsou na tom a jestli jim s něčím po grafické stránce nemohu pomoci, atd.
Nakonec jsme první vlnu téměř všichni zvládli a v podstatě bezstarostně jsme si opět začali užívat života a hlavně přicházejícího léta, aniž bychom si připouštěli příchod nevyhnutelného - podzimu. Podzim se nám samozřejmě nevyhnul a vše začalo od začátku. Bohužel s daleko horším průběhem než na jaře. Aktuální stav a obavy z nadcházejích dnů mi asi byly inspirací k napsání tohoto krátkého článku. První lockdown trval měsíc a půl. Přes čtvrt roku jsme se z toho všichni vzpamatovávali. Někteří se z finančního propadu doposud nevzpamatovali. Teď dojde k uzavírání podniků na začátku října a bude uvolněno kdy? Nechci, aby se mé dohady a odhady opět vyplnily, jako v případě vyhlášení dnešních opatření, ale nedivil bych se, kdyby tomu bylo až na jaře a co si budeme nalhávat - to už by řada z nás nezvládla. Asi jsem se s Vámi jen chtěl podělit o své zážitky a možná je i porovnat s těmi Vašimi. Budu rád, když mi sem, do mailu nebo na některou sociální síť dátě vědět, jak současnou situaci vnímáte vy a jestli moje obavy sdílíte nebo ne, popřípadě jakým způsobem se se současnou situací vyrovnáváte nebo jaké kroky děláte pro to, abyste současnou krizi snáze přežili.
